THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ISIS se loučí a při této příležitosti nás jistě čeká hned několik sběratelských nahrávek. Myslet si o nich můžeme cokoliv, ale jejich prodejní úspěch je nejspíš zaručen. První v pořadí je tato čistě vinylová záležitost, pro jejíž účely si Aaron Turner nepozval nikoho menšího, než legendární MELVINS. Matadoři rockové alternativy připravily trochu pozměněné verze dvou skladeb z aktuálního alba „The Bride Screamed Murder“ a kromě obvyklých tvrzení na jejich adresu se dá ještě podtrhnout známý fakt, že své věrné určitě nezklamou. Entusiasmus a energie jim prostě ani po dvaceti letech existence nechybí. Jelikož se však jedná především o jeden z posledních počinů (taktéž již legendy) ISIS, věnujme zvýšenou pozornost jejich dvěma příspěvkům do tohoto společného dílka. „Way Through Woven Branches“ byla už ke slyšení i na japonské verzi poslední desky „Wavering Radiant“ a zde se jí dostává slyšení takříkajíc i pro zbylý svět. Styl amerických se dostal do bludného kruhu, což zmiňovaná dvojice kompozic jen potvrzuje. ISIS kouzlí příjemné melodie, hrají si s aranžmá a vůbec celkově se jejich hudební výrazivo stalo velmi líbivým. Ovšem už nějakou dobu tady bylo jedno veliké ALE. A tím je fakt, že se skupina už opakuje, což v jejím případě nebývalo zvykem. Budíž jí však k veliké cti, že si tento fakt uvědomily i osobny odpovědné. I přesto však z konce ISIS radost nemám, nicméně asi to tak nějak mělo být. Tento vinyl potěší nejspíš hlavně skalní příznivce a díky svému limitovanému nákladu i sběratele.
PS: Obě skladby by se prý měly objevit i na chystaném (skutečně) posledním EP, které vyjde na CD.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.